Labyrinth of Dreams Helsinki Pt1.

Hrozně dlouho jsem tu nic nenapsala. Nebudu se tu rozepisovat o mém časovém vytížení za poslední měsíce, ani o jistém nedostatku času a podobných blábolech. Půjdu rovnou k věci a tou je největší lolití akce v Evropě, možná i na světě – Hellocon, neboli Helsinki lolita convention. No a jaké to tam vlastně bylo? To jsem se rozhodla shrnout v následujících 2 článcích! ^__^ ČÁST 1 LET’S GO!

Každý průměrný žák střední školy zná jistě většinu hlavních měst alespoň evropy, takže jste jistě pochopili, že Helsinki jsou ve Finsku. Celkem daleko od České Republiky, že? To tedy! Moje low-cost cestování autobusem, jako když jsem jela opakovaně do Paříže, zde nepřipadalo v úvahu. Moje mamka si z nějakého důvodu myslela, že se tam dá dostat lodí… Jakoby, ano dá… ale rozhodně to není většina cesty a vyžaduje to dloooouhou jízdu autem, na což můj žaludek není stavěný a především – nemám auto… a vlastně ani řidičák. Bylo proto nutné zajistit letenky a letět letadlem.

CESTA A UBYTOVÁNÍ
Low-cost cestování s batůžkem na dvou až tří denní lolita akci nepřipadalo v úvahu. Zajistili jsme si proto letenky s odbaveným zavazadlem, což vyšlo na osobu na cca 7000kč. To byla paradoxně nejdražší položka. Máme se tam jak dostat, co dál? Ubytování… Něco jsem našla na Booking, nicméně krátce na to přidali organizátoři Helloconu nějaké doporučené hotely. My si vybrali GLO hotel ART. Vypadá jako středověký inn XD tedy, zvenčí tak vypadá. Pokoje uvnitř jsou maličké, moderní a za ty prachy docela fajn. Od pátku do pondělí jsme platili na osobu asi 4400kč a snídaně byla samozřejmě v ceně.

VSTUPENKY NA AKCI
S předstihem bylo od organizátorů na sociálních sítích oznámeno KDY půjdou vstupenky do prodeje a KOLIK budou stát. Nažhavila jsme telefon, internety a přesně v daný čas otevřela link, objednala vstupenky a bylo! Můj goal byl VIP lístek na main event. Měla jsem ho v košíku, bohužel jiní byli rychlejší a u checkoutu mi to hlásilo error, takže jsem se rychle vrátila zpět a ukořistila alespoň klasické vstupenky. Abyste měli představu, tak vstupenka na Labyrinth of Dreams main event stála 46 EURO a vstupenka na nedělní Thé a la Titania teaparty stála 55 EURO, dohromady tedy přes 100 EURO za vstupenky na obě akce. Vstupenky máma, co dál…

Nebudu se tady vypisovat s tím, jak se mi cestovalo. Říkala jsem si, že je asi lepší články zkracovat, aby pro vás byly čtivější a zajímavější. Pro mě, jakožto člověka, který moc nemusí létání, to nebylo moc příjemné. Nicméně cestou zpět už jsem si malinko zvykla. Jen tedy, české letiště je docela otravné oproti tomu v Helsinkách. Musela jsem si u pasové kontroly vyzout i boty, protože měly moc vysokou podrážku. Svléknout svetr… prostě to je celkově docela ponižující… V Helsinkách to po nás nechtěli, jen jsme dali batoh do rentgenu, nemuseli jsme z něj nic vybalovat a na rukou jsme si mohli nechat hodinky atd… Takže za mě super. O odbavení zavazadel nemluvě… sami jsme si vyjeli palubní lístek u samoobslužného automatu. Vyjelo nám to i štítek na kufry, ten jsme oskenovali, dali na pás a náš kufr odcestoval kam měl. Žádné fronty, žádné stresy… V Praze při cestě tam nám samoobslužný automat vyjel pouze palubní lístek a beztak jsme si museli vystát frontu na odbavení zavazadla, takže ten self check in byl vlastně naprosto point less…Nic, popojedeme dál!

DEN 1.
V pátek se konala Pre-event dinner, na kterou jste si mohli koupit lístek a jít od 18 hodin se všemi na dobré jídlo a pití do fancy restaurace. Já se rozhodla, že nepůjdu, protože jsem byla v Helsinkách poprvé a chtěla jsem se i porozhlédnout kolem. S Tadem jsme prošli pár místeček, vyzkoušeli výborné donuty v MOMOCHI a zašli na rámen do MOMOTOKO. Jsem rámen inspektor XD Takže to byla nutnost! Tamní Tonkotsu byl jiný, nezvyklý, ale také celkem chutný. Ochutnala jsem Tonkotsu v různých podnicích u nás, v Německu a i ve Francii, ale tento finský byl chutí i barvou fakt jiný XD
Nutností bylo i navštívit nějaký obchůdek s vlnou. PANEBOŽE! JSME VE FINSKU PŘECI! Ano, Finsko, vlněná velmoc. A v této velmoci jsem si samozřejmě i tu vlnu nakoupila. Ne přímo od Finských ovcí, protože jejich známá TUKU WOOL a další příze jsou na mě příliš rustikální a koušou mě. Proto jsem šla zlatou střední cestou a koupila si značky vlny ručně barvené v Helsinkách ^__^

DEN 2. – MAIN EVENT
Byť byl main event až od 12.30 hodin, vstávala jsem už v 6.30. Musela jsem na 9.30 dorazit na zkoušku Vendors Fashion Show, kde jsem předvedla nádherné šaty od značky Enchanted Dream Couture. Spolu semnou byly od této značky na přehlídce ještě další 2 modely.
Ráno jsem nestíhala. Dlouho mi trvalo si navlnit vlasy. Doslova jsem běžela, abych to sihla a díky bohu za zázemí pro modelky, kde jsem si po zkoušce mohla dodělat makeup. Nebyl totiž už potom čas se vracet zpět na hotel. Naštěstí jediné, co jsem nestihla, bylo dodělat účes a nalepit si řasy. Tyhle drobnosti jsem potom stihla na místě. Líbila se mi organizace přehlídky. Nebylo to nic složitého. Dostali jsme pokyny kde se zastavit na pózování a celkově pokyny na drobnou choreografii. Osoba, která vedla přehlídku, nás postupně vypouštěla z backstage na runway. Šlo to hladce. Připravila jsem si, co mám dělat a vyrazila jsem. Ale při pohledu na tu obrovskou spoustu lidí v sále jsem tak znervozněla, že jsem zapomněla všechno, co jsem chtěla dělat a celý čas mojí chůze po mole mám zatmění…nevím na co jsem myslela, nevím co jsem dělala, nevím nic…
Jako poděkování za reprezentování značky jsme s děvčaty dostaly od Designerky milé dárečky zabalené v koženkové tašce s potiskem koček. Já v té své objevila zlaté OTKs a printové silonky, které jsem měla na přehlídce, jsem také dostala na památku. Šaty zatím nejsou na prodej, ale v budoucnu budou. Co jsem tak zaslechla, mohla by je značka dovézt i k vyzkoušení a koupi na Animefest, protože o ně byl po postech na Instagramu zájem

Po přehlídce jsme se šli ještě vyfotit, každá značka zvlášť. Poté jsme se konečně mohli převléct a běžet nakupovat. K mojí smůle bylo plno věcí už rozebraných. Co jsem taky čekala, když jsem dorazila do hlavní haly asi 2 hodiny po otevíraččce, vlastně 3, protože VIP měli přednostní vstup. Tady už na mě čekal Tad. Můj plán byl kouknout na přehlídku Atelier Pierrot, Metamorphose, zavítat na workshop historických tanců a třeba i kouknout na nějakou přednášku. Bohužel se moje plány zhatily, neboť po přehlídce jsem byla tak vyřízená a hladová, že mi zbyl čas jen na nákupy, projití celé budovy a pak jsem se zakecala s několika lidmi, se kterými jsem se doslova roky neviděla. Třeba Stephani jsem viděla naposledy v roce 2015 na teaparty ve Vídni! Ale na Instagramu zůstáváme v kontaktu.
U stánku Atelier Pierrot jsem šla pozdravit Ayu, která se svým stánkem Trip in the Dream zavítala na letošní Animefest a prokeCaly jsme tam s ní a jejím manželem celý víkend. Díky bohu za ní! Byla jsem si ulovit u Atelier Pierrot halenku, kterou tam ale neměli. Smutně jsem proto šla dál… ovšem později na mě Aya volá, ať přijdu hned k ní. Tak jdu a ukázala mi tu halenku, co jsem sháněla. Byla na přehlídce! Proto nebylo možné ji koupit ve stánku. Ale teď už to šlo, takže díky Aye jsem ji konečně získala.

Další neskutečně úžasná a výjimečná zastávka byla u stánku značky Amastacia. Před pár lety jsem ji objevila díky mé kamarádce Hance. Dlouho jsem obdivovala jejich oblečení a do oka mi padla jedna konkrétní halenka. Chtěla jsem si ji koupit přes web Trip in the Dream, ale nebyla jsem si jistá střihem. Čekání se vyplatilo a na Helloconu jsem si halenku nejen vyzkoušela, ale i nakonec koupila. S designérkou značky jsem prohodila několik milých slov. Je to moc milá a vstřícná osoba. Doufám, že ji uvidíme třeba na Animefestu. To bych byla moc moc šťastná. Její oblečení je bez debat přenádherné a kvalitně ušité. Vidět všechny ty kousky naživo jen prohloubilo mou lásku k její práci.
V sobotu byl prostě nákupní den. Sehnala jsem tam mnoho krásných doplňků, rozšířila sbírku halenek a ukořistila několik dream itemů, což je úspěch. Kvůli přehlídce jsem zvolila outfit ne moc náročný, abych se nepřevlékala půl dne. Ano, bonnet vypadá náročně, ale ve své podstatě je to nejvděčnější „hair accessory“. Jenom jej nasadite na hlavu a máte hotovo. Zároveň to vašemu coordu dá takový víc fancy vibe. Tad zatím nemá nic lordovského, takže šel v obleku a vzal si bordó kravatu, aby bylo alespoň trochu poznat, že patříme k sobě XD

Main Event končil v 18 hodin. Potom byl čas jít na hotel, převléct se, konečně si dát něco k večeři/obědu a potom jsme vyrazili do klubu Apollo, kde byla afterparty. Plno lidí šlo v různých variacích lolita outfitů. Já se kvůli pohodlnosti rozhodla pro něco víc goth. Na afterparty byl vstup zdarma, měli-li jsmte lístek na hlavní event. U vstupu se kontrolovaly občanky, protože se zde prodával alkohol a program byl tak trochu 18+. Na nakrucování na parketu musíte mít nejen náladu, ale i správné lidi. Já byla po celém dni vyčerpaná, takže jsme jen koukali na všechna burleskní představení a ve chvíli, kdy byl čas jít na parket a kroutit se, vyprdla jsem se na to. Jediné místo k sezení jsme s Tadem našli u jakéhosi asijského páru. Přisedli jsme si. Po chvili mi došlo, že slečna, vedle které sedím, je Maya. Ano, ta Maya, kterou plno lolit v mém věku zná z videí od Deerstalker Pictures. Takový šok a malý splněný sen v jednom. Jsem si jistá, že kdyby jel někdo z našeho českého gangu, tak tam protancujeme půlku párty XD Bohužel,… v době Afterparty jsem se ještě moc dobře neznala s Mari, která semnou modelkovala pro Enchated Dream, takže jsme se tam jen tak pozdravily a šla jsem dál, plus jsem se nechtěla vecpat k početné Vídeňské partě. Ale nakonec Maya a její manžel taky neměli moc náladu na tancování a tak jsme tam spolu prokecaly celý večer. Byla to fakt sranda. Po Afterparty jsme přemýšleli, zda-li ještě seženeme něco k jídlu. K našemu překvapení byly ulice Helsinek obsypané lidmi, více než přes den možná… a otevřeno měla téměř každá restaurace, na ulicích byly foodtrucky, bylo tu rušno. No a my se samozřejmě rozhodli vyzkoušet finský Mekáč :DDD
V porovnání našeho vs finského Mekáče. Mají výborné hranolky. Konečně někoho napadlo udělat cheeseburger menu. Ne double cheeseburger, ale jen cheeseburger! Pro nás, co nejsme schopni tolik jíst. Cola byla méně sladká, méně bublinková, takže za mě lepší. Ale cheeseburger mi tedy víc chutná u nás 😀 Byl takový nijaký, ty omáčky byly bez chuti. Možná to zní divně, ale my prostě s Tadem rádi zkoušíme Mekáč v jiných zemích, protože prostě chutná jinak a je to zajímavé.

S mekáčem v ruce jsme se odebrali do hotelu, já šla čerpat síly na teaparty následující den a Tad si plánoval co bude tu neděli dělat, neboť na teaparty neměl lístek. To je prozatím všechno. Aby tento post neměl dva kilometry textu, druhá část s teaparty a oficiálními fotkami z Helloconu bude zase jindy ^__^

To je tedy pro dnešek vše! Děkuji za to, že jste dočetli až sem, určitě přidejte nějaký komentář, ať vím, že to tady někdo čte XD a napočtenou zase příště!