Facebook jako rádce??

Milý blogový deníčku…
Je to už dva měsíce, co jsem mimo své rodné město a čtvrť… Po těch měsících jsem se tam minulý týden vrátila navštívit babičku. Moc se mi po ní stýská, je pro mě jako moje maminka, protože se o mě od mala starala. 
U babičky jsem prožila většinu svého života. Bydlí totiž kousek od místa, kde jsem bydlela já. Okolo jejího domu bývalo křoví, kde jsem si stavěla domečky z mechu a bunkry. S mojí mladší sestrou jsme si tam hrály pořád.
Když jsem tam minulý týden šla, to křoví bylo kompletně uříznuté. Nešlo si toho nevšimnout. Zmizelo stejně, jako les, kde jsem si též hrávala. Jako by to symbolizovalo, že mé dětství skončilo a začalo období, kdy mě nikdo nebude držet za ručičku a musím spoléhat sama na sebe. Ale hlavně se musím postarat o mou babičku a vrátit jí tak vše, co pro mě kdy udělala. 
Babička je jedna z mála osob v mé rodině podporující mě v šití a lolitě. Líbí se jí to. Jenže já ji teď moc nenosila a dost mi to chybí. Na páteční zahájení městských slavností jsem si vzala sugary carnival. Byl to skvělý pocit mít full lolitu i jinde než jen na sraze, zase po delší době. 
Dneska si tak scrooluju facebook, přemýšlím o budoucích věcech, které ušiju a najednou na mě vyskočilo tohle…

„Život je příliš krátký na to, abychom nosili nudné oblečení“ A to je právě to! Prdim na názory, že to, co nosím, není úměrné k mému věku, prdim na posměšky romských spoluobčanů a pubertálních jedinců. Je to můj život! Jednou jsem alternativní, tak taková jsem a kdo je v mé blízkosti, musí se s tím hold smířit. 
Musím se vzchopit a nenechat se omezovat okolím, protože to, že se lidé dnes bojí dělat, co je baví, právě to je důvod, proč je většina dnešní společnosti zatrpklá a nepříjemná. 
*proč jsem si musela vybrat tak finančně nákladný koníček? >__< Ale je to supeer!! *w*


Už se Vám taky stalo, že jste něco zahlédli a symbolicky vám to připomnělo váš život, novou etapu nebo tak?? Nebojte se napsat své pocity, zkušenosti a podobně ^__^