Poznávání sebe sama skrze lolita módu

 Takové psychologické téma, zdá se… Možná ano. Ale jo, vlastně jo. Dneska se budeme zabývat takovým krapet subjektivním tématem. Oblečení jako nástroj pro poznávání sebe sama?

Lolita móda je móda. Není to cosplay ani kostým. Logicky – nikoho nenapodobujeme. Nikoho nehrajeme. Každý outfit je originál. Můžete si koupit SweetCreamHouse od Angelic Pretty, ale každý člověk, co tento kousek nosí, bude mít svůj originální outfit se svým osobitým stylem. Osobitý, to je to slovo. Ne nadarmo se říká „šaty dělaj člověka“. Nějakým způsobem nás vyjadřují, něco o nás říkají…

Na základce, sic mě do určitého věku oblékala babička, jsem vypadala jako kluk… Chtěla jsem klučičí oblečení, moc jsem o sebe nedbala, první makeup experimenty přišly až někdy na gymplu po objevení lolita a punk módy… Takže první stupeň zš až zhruba 7. třída bylo obdobím klučičího sportovního oblečení…

Yep, to v té čapce… to jsem já ☺

Punk/metal ☺ Odjakživa jsem k tomuhle žánru muziky tak nějak tíhla. A když jsem nabyla věku, kdy jsem mohla kecat do toho, co chci nosit, začalo to. Trička s kapelama. Černé jeansy, černé vlasy, takové až trochu emo… Hrozně se mi líbilo Scene, ale nezkoušela jsem to. Zbožňovala jsem Evanescence, začala objevovat Nightwish a hodně u mě jel J-rock. Takže the Gazette, Olivia Inspi, Nico Touches the Walls a další… openingy z anime a googlení mi přineslo do mého MP3 přehrávače plno interpretů. Moje „módní“ outfity byly opravdu nic moc… černá…šedá, červená. Nějak mi bylo fuk, jak to bude dohromady vypadat. Ale vyjadřovalo mě to. Člověk dospívá a s ním i jeho styl oblékání. Byla jsem temná melancholická bytost, která moc nezapadala do kolektivů mezi normální děti. Krom gymplu. Tam jsme byli exoti celá třída. A ano, většina jsme byli metal kids ☻ Měla jsem své spolužáky ráda…

Lolita ♥ O lolitě jsem se dozvěděla popravdě ani nevím jak…ale pamatuju si, že u mě ve škole, chodila jsem na nižší gympl, studovala o pár ročníků víš slečna, která nosila lolitu. Měla podkolenky s krajkou, její outfity byly hlavně světlé, myslím že classic. Pamatuju si to, sic ne detailně, tak celkem jasně. Ohromilo mě to. A pak jsem samozřejmě koukala na anime… Že se ta móda nějak jmenuje a má pravidla jsem se dozvěděla asi v osmé nebo deváté třídě. V devítce už jsem chtěla smolit první outfity. Zatím, co moje kamarádka Lin už měla první sukni a spodničku od PorcelainDoll, já neměla zhola nic. Nebyly peníze a kapesné jsem nedostávala. Tohle jsem poskládala ze sekáče a co jsem měla doma…

Při nástupu na střední to začalo… Mami, chci šít.

Mamka měla doma šicí stroj, na kterém neuměla šít. Nechtěla mi ho půjčit. Bála se, že si prošiju prsty. Udělala jsem přijímací zkoušky na zdrávku. Nevzali mě dle vysvědčení, protože jsem z gymplu měla špatný průměr. Na zkouškách jsem byla první s nejlepším výsledkem, takže mi mamka v den oznámení výsledků půjčila šicí stroj. A tak jsem si ušila první „lolita“ sukni a zohyzdila sukni na spodničku.

Přeskočíme mou lolití cestu. Tu si tu můžete najít.

Podstyly – Začala jsem gothic lolitou. Jo, moje temná duše chtěla být temná. Pak jsem chtěla být cute. Sweet 16 a začala moje telecí léta se sweet, bittersweet. A kde jsem skončila?

Metal a rock mám ráda pořád. Ale je tu žánr, který mám ze všeho nejraději. Poslouchám jej, když šiju, když relaxuju a i když píšu tenhle článek. Ani nevím jak se tomu říká… Miluju instrumentalní klasickou hudbu. Klavírní soundtracky, soundtracky s klasickými smyčci, symfoňáky. Naplňuje mě to radostí. A to je asi důvod, proč jsem skončila tady. Mým momentálně nejvíce oblíbeným stylem je classic a gothic. Ale hodně teď classic. A i lehce otome x vintage. Podzimní decentní barvy, čisté jednoduché outfity. Hudba je obrovská část mě. Stejně jako oblečení. Miluju, když se můžu hezky obléknout. Ukázat kým jsem. Skrze lolitu jsem poznala sama sebe. 

Nejsem drsňačka. Nechci super mini sukě. Chci něco, v čem budu ženou, ale neodhalím moc. Můžu se cítít ve své kůži. Protože pak přicházíte o to tajemství. Žena může být sexy a přitom neodhalit příliš. Některým mužům přijde sexy už jen to, že nejste „laciné“ a hned neukážete všechno co máte. Jsou zvědaví. Tím nechci nikoho hanit. Každý se oblékáme tak, jak to cítíme a věřím, že oblečení z části ukazuje naše nitro. To, jak se cítíme. Jací chceme být. 

Lolita móda mě naučila vnímat krásu barev, líčení, kompozice. To, jak do sebe mohou jednotlivé části zapdat v harmonii. Naučila mě, že i já můžu být ženou. Krásnou ženou. I přes to, že mi na základce tak často říkali, že jsem kluk. 

A co pro vás znamená vaše oblečení?…

Yuki

zdejší pisálek, gothic lolita, milovník klasické hudby a metalu, volnočasová švadlena/ fotografka/ pletařka... mám hromadu koníčků. Hrůza!

Čtěte dál

PředchozíDalší

Komentáře

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.