vyčerpávající zážitek – druhé darování krve

To, co se mi dnes stalo a pořád děje, je jenom moje vina. Nebrala jsem 14 dní před odběrem léky na železo a den před odběrem nevypila ani litr vody, i když jsem se to snažila večer dohnat.
Moji přátelé vědí, že mám s pitným režimem velký problém, ale snažím se.


V tomto článku bych vám chtěla popsat, jak vypadá odběr při darování krve. Třeba to někomu pomůže při rozhodování, pokud už o tomto přemýšlel.


Na transfuzním oddělení mají pro dárce vymezenou dobu od 6 do 8 hodin. V půl sedmé jsem tedy byla nastoupená před budovou, poprvé jsem šla úplně sama a měla obavy jak to zvládnu. Když jsem šla na první odběr, byl tam semnou táta. Zvládla jsem ho dobře, nebylo mi ani špatně.
Nadechla jsem se a vykročila k transfuznímu oddělení. 
U vstupu se na mě mile usmívala sestřička, vzala jsem si číslo a dotazník. Vyplnila ho a čekala až zavolají číslo 4. „Čtyřka!“ ozvalo se. Zvedla jsem se a jako oukropeček odkráčela k okénku, kde jsem odevzdala dotazník a svou legitimaci dárce krve.
Po tomhle se posadíte na židli a čekáte, než si vás zavolají do ordinace. Před samotným odběrem procházíte několika vyšetřeními, budu jim říkat stanoviště.

Stanoviště 1
Tady vám odeberou malinko krve na takový kus plastu – píchnou vás do prstu jako diabetika. Vůbec to nebolí ^__^ Pokud jdete darovat poprvé, odebírají vám rovnou žilní krev do fialové zkumavky na krevní obraz.
K mé smůle se jim nelíbila hladina hemoglobinu, píchli mě do prstu znova a zase se jim to nelíbilo. Tím začaly komplikace. Odebrali mi tedy žilní krev. Měla jsem hraniční hladinu hemoglobinu (pro zajímavost – ženy smějí darovat s hladinou nad 125jakýchsi jednotek, které si už nepamatuju. Já měla necelých 128, prošla jsem podle doktorky s odřenýma ušima) 


Stanoviště 2
Tady mi změřili tlak a řekli hodnoty hemoglobinu, které jsem vám už psala.
Komplikace neustaly, tlak byl také zvláštní. 129/75 – diastolický tlak – ta druhá hodnota za lomítkem byla docela nízká a měla jsem zrychlený puls 105’/min. Stejně jsem ale prošla. uf uf. Bylo by mi líto, kdyby mě poslali domů…

Stanoviště 3
Ordinace paní doktorky. Zeptá se vás, jestli se cítíte zdrávi, na pár pro ní neurčitých věcí v dotazníku a pak vás pošle rovnou do místnosti, kde vás čeká samotný odběr.


Stanoviště 4
Tady už přišlo na hlavní věc, kvůli které jsem brzy vstávala, odběr 450 – 470ml krve. Posadila jsem se do křesla, uvolnila se a další velmi milá sestřička mi zavedla do žíly transfuzní jehlu. (další zajímavost – transfůzní jehly jsou oproti obyčejným jehlám na odběr mnohem tlustší, aby krev do vaku odtékala rychleji a vy měli tohle celé rychleji zasebou) Do ruky jsem dostala balónek a měla ho mačkat, aby krev rychleji odtékala. Mezitím se transfůzní vak pohupoval sem a tam na takovém koupacím..ee…stolečku? XD Té jehly se nemusíte bát. Mám nízký práh bolesti a nebolelo to, vždy se otočím na opačnou stranu a nekoukám se. Dnes jsem udělala chybu. Já, zvědavec zvědavá jsem se podívala na tu tlustou jehlu trčící z mé malé žíly a hadičku v níž teče má krev. Způsobilo to, že ani ne 2 minuty po zavedení jehly se mi začala motat hlava a šly na mne mdloby. Jistě to znáte. Zvoní vám v uších. Sestřička okamžitě zareagovala a křeslo semnou otočila hlavou dolů. Je to šikovná věcička. Něco jako zubařské křeslo, taky takové pohyblivé ale pohodlnější.
V tu chvíli mi něco povídala a já si pamatuju pak jen když na mě koukala a zvýšeným hlasem říkala – slyšíte mě? Hned jsem zareagovala že slyším. Sestřička řekla, že to můžeme ukončit, ale je tam jen pár mililitrů. Řekla jsem jí, že ne, že to zvládnu. Zvládla. Zachvilku se mi udělalo lépe. Studený obklad hezky chladil a odběr jsem dotáhla do konce. Mám radost! *w* Krevní konzerva stojí hodně peněz, nemůže přijít nazmar kvůli nějakému trdlu jako jsem já a proto jsem to nechtěla vzdát. Po odběru mě opatrně posadili. Komplikace neskončili. Zaslechla jsem jak sestra volá sanitáře – aby mě doprovodili vedle a dávali na mě pozor. Věděli proč. 
Sestřička přišla a řekla – vezmu vám batůžek a půjdeme rychle ano? Kývla jsem. Jakmile jsem se zvedla, šly na mne zase mdloby. Bylo mi na zvracení, Rychle mě položili na lehátko, pod nohy dali takovou kostku, aby byly nahoře a na čelo dali další ledový obklad. Hodný pan sanitář se mě zeptal jestli chci kávu, čaj nebo vodu. Vodu samozřejmě ^__^

Po chvilce mi donesl ledově vychlazenou vodu a snídani. Miluju to nemocniční máslo XD je hrozně dobré. Ležela jsem asi 20 – 30minut(mezitím jsem se zkoušela posadit, ale zase se mi udělalo zle) Potom jsem se zkusila posadit znovu a trochu se napila. Bylo to lepší. Usedla jsem tedy ke stolu a dala si onu zaslouženou snídani. Bylo to moc dobré a bylo mi dobře, takže jsem se s dobrým pocitem odebrala domů. 

Mýlila jsem se. Při čekání na autobus se mi zase začalo dělat nevolno, dřepla jsem si, nepomohlo to. V autobuse si mě všimla kolegyně z práce. Poprosila paní vedle ní, aby mě pustila sednout, že jsem bílá jako stěna. já si ani nesedla. Dřepla jsem si do uličky a dala hlavu mezi kolena. To mi docela pomáhá, abych neomdlela, když nemám možnost si lehnout a dát nohy nahoru. Lidi na mě koukali, bylo mi tak trapně T__T a pořád je, když na to myslím. Po nějaké době jsem se posadila, ale kombinace autobusu, kde se mi běžně dělá zle a mdlob z odběru byla strašná. Měla jsem jít do práce na odpolední, ale paní Eva (ta kolegyňka z autobusu) mi dala číslo do práce a řekla, že v takovém stavu tam rozhodně nemůžu. I sestřičky v nemocnici mě varovali, že do práce rozhodně nemůžu, že to nezvládnu. Moc jsem přecenila síly.
Dojela jsem domů. Vystoupila z autobusu. Domů to mám asi 200metrů. Zase se mi začalo dělat zle. Nikdo nikde, tak jsem začala vydávat – lalalalala tralalalala, abych myslela na cokoliv jiného a neplácla sebou někde na ulici, zrychlila jsem tempo chůze a už jsem byla doma. Přede dveřmi se mi zatmělo před očima, to jsem rychle odemkla a běžela do pokoje kde jsem sebou v botech plácla do postele. Usnula jsem a probudila se před dvěma hodinami, než jsem usedla k pc a začala psát tento článek. 


Jestli někdy půjdete darovat krev, NEPODCEŇUJTE PITNÝ REŽIM, nebo vám bude blbě jako mě. A tady máte fotku, jak bledá a vysátá teď jsem. Každý se mě bojí XD mrtvolkááááá(jak se pozná, že jsem bílá, když jsem pořád bílá? Zbělaj mi i ty moje černý kruhy pod očima XDDDD)

Chodíte také darovat krev? Jak to zvládáte? Přemýšleli jste někdy nad tím, že byste chodili darovat? Můžete mi sem napsat váš názor ^w^