Lolita krize?

Je zřejmé, že frekvence postování mých outfitů jak na LKD tak i tady se snížila… Pravdou je, že jsem si dlouho v lolitě nepřipadala tak dobře jako kdysi. Přišlo mi to už moc infantilní a necítila jsem se v tom oblečení dvakrát pohodlně. Ke sweet lolitě mám totální odpor a jakmile mi řekne někdo něco jako – chtělo by to lokýnky nebo mašličku – v tu chvíli se mi už otevírá kudla v kapse… Lolita přeci není o mašličkách!
S barevnými vlasy se mi navíc okruh toho, co můžu nosit, krapet zúžil. Dlouho jsem nevěděla co nosit, až teď, když začalo léto, mám na nějakou dobu pokoj od školy a dali jsme z větší části dohromady náš byt, se mi zřejmě ulevilo a nápady na outfity se nějaké dostavily. Co je ale hlavní – hledám styl, který mě bude vystihovat a ve kterém se budu cítit dobře. Základní silueta, kterou lolita móda má, je moc fajn. Mám ráda áčkové sukně a s tou spodničkou to má styl. Problém byl s motivy a celkovým nakombinováním. Žádné mašličky, infantilnosti…. pomalu vytlačuju i svou sbírku teaparties a nahrazuju ji Converskami v různých barvách a vzorech. Conversky jsou super… Chci lolitu nosit více žensky, punkově, více, abych to byla já a cítila se v tom fajn. Co je ale obrovským problémem, se kterým se delší dobu potýkám, je nadváha. Ze všech těch stresů okolo školy, která mě absolutně nebaví, se nějak nedokážu soustředit na nic jiného, šití, kreslení, pletení, focení a já nevím co, natož abych se snažila hubnout. Navíc na to nechci způsobem, aby se to hnedka vrátilo. Chci na to jít pomalu a tak, abych byla schopná to vydržet. Plno lidí okolo mě to zvládlo, takže to můžu zvládnout taky. I přesto je moje nadváha pro mě hodně citlivá věc. Nemám ráda sebe a svoje tělo. A může mi kdokoliv tvrdit cokoliv. Já se nějak vidím a nejsem s tím spokojená. Nevejdu se do některých svých oblíbených sukní a je mi to líto. Když venku ve vedru nosím sukně a nemám pod nimi nějaké nohavičky, mám mezi stehny vyrážku, protože jsou ta stehna prostě už moc tlustá a třou se o sebe. Můj problém je mnohem komplexnější než jenom – chci být hubenější. Tím, že budu hubenější, se budu cítit dobře fyzicky i psychicky. Moje kůže bude bez vyrážky, budu v lepší fyzické kondici a mít lepší zažívání, prostě je to fajn…

Takže, řeči o self love jsou moc hezký, ale člověku to kolikrát nepomůže… Je hezké mít se rád, ale obezita není zdravá pro srdce, klouby, pro tělo celkově a neměla by se podporovat. Jenže tohle někde říct veřejně, kdekoliv, tak vás začnou linčovat, že je to hrozný fatshaming. Není… já se lidem s obezitou nesměju, je mi to v podstatě fuk. Jsou se sebou spokojení? To jim v podstatě závidím. Některé obézní slečny se umí opravdu hezky oblékat a lichotí to jejich postavě. Ale nemělo by se z toho dělat něco, co je normální. Protože není. A vždycky je cesta. Plno lidí se vymlouvá na léky, nemoc… Ano, může to přispět k nadváze, ale neudělá to z vás monstrózně obézního… Vždycky je tady cesta jak shodit váhu. A nemusí to být cesta, kdy potíte krev. Stačí změnit životní návyky. Až mojí prioritou nebude škola, taky začnu něco dělat. Musím, jinak budu pořád nešťastná. Našlápnuto mám dobře, protože téměř nejím smažené. Nedělá mi to dobře na žaludek. A miluju ovoce a zeleninu. Blbý je, že miluji i sladké a to bych měla omezit. Dovolím si říct, že kvůli stresu jsem se na sladkém stala závislá. Každý den si musím dát nějakou sušenku nebo čokoládu, jinak jsem nesvá. Zažila jsem tohle už několikrát a mám vyzkoušené, že po pár týdnech abstinence si to tělo začne o sladké tolik říkat a chuť mě přejde. Ještě si musím najít čas na pravidelný sport. Pravidelný sport (který mi dělal psychicky vždycky moc dobře, vyčistilo mi to hlavu) a pravidelná strava, kterou teď flákám. Když si denně dáte 1 -2 jídla, je to prostě špatně. Ještě horší je, když si dám ráno v 5 snídani, ale spíš se na snídani vyprdnu, pak si dám ve 12 v práci rychle oběd a pak do 19:30 hladovím a domu přijdu hladová jak vlk… Nejdůležitejší je opravdu si nastavit režim. Neponocovat, jak to mám ve zvyku, nebýt líná a připravit si do práce krom oběda i nějakou svačinu, ráno vstát dřív a opravdu se nasnídat. Ono to půjde… Věřím tomu, jen mám teď starosti a priority jinde 🙁

Na začátku jsem mluvila o mé nízké outfitovací aktivitě. Tady jsou mé outfity za posledních pár týdnů 🙂 Jak je teplo, makeup vůbec nepoužívám. Ani se nějak nemaluju. Nemám náladu… Ale naučila jsem se upravovat obočí – vytrhat, dokreslit, zastřihnout. Dá to celkovému dojmu opravdu hodně a stydím se, že jsem to objevila až teď >__<

První outfit je z dneška – letní jednoduchý. Z OP jsem bez jediného střihnutí udělala sukni. Založila jsem živůtek šatů dovnitř a stáhla to páskem 😀 Dobré, že?

Druhý outfit je pokus nakombinovat mé milované Holy Lantern trochu jinak, víc freestylově.

A třetí pokus je kombo JSK X Cardigan a Conversky s mými oblíbenými JSK od LadySloth – Galaxy Witch. Jooo a dlouho jsem se bránila až jsem si v posledních minutách preorderu objednala další kousek od Lady Sloth >__< Where is the Cat sukni v černobílé. Tak jsem zvědavá!

A to je všechnoo!

Jo a víte, že jsem byla na dovolené v itálii? Možná napíšu report se zážitky 🙂 S přítelem jsme hodně chodili po okolí. U moře jsem se válela jeden jediný den 😀
Napočtenou příště!
Yuki <3

Yuki

zdejší pisálek, gothic lolita, milovník klasické hudby a metalu, volnočasová švadlena/ fotografka/ pletařka... mám hromadu koníčků. Hrůza!

Čtěte dál

PředchozíDalší

2 komentáře “Lolita krize?

  1. Hezky napsáno, pravdivě. Ze zkušenosti vím, jaký je rozdíl cítit se „spokojeně“ s více jak 20kg nadváhy, a cítit se opravdu spokojeně po shození přes 20kg nadváhy za půl roku. Je to opravdu jiný pocit. A díky okolnostem již nyní vím, že to jde vcelku snadno i bez aktivit které se nazývají sportovními a bez různých drahých a často nesmyslných přípravků. Když na to člověk prostě přijde a má chuť a odhodlání toho dosáhnout, tak to jde překvapivě snadno a ani sladkosti pak nejsou problém 🙂 Pak ovšem vyvstane jiný problém, a to co na sebe 🙂 Držím palce.
    Outfity jako vždy elegantní, krásné, ladící, v jednoduchosti dokonalé 🙂 Jen tak dál.

    1. S oblečením naštěstí problém nemám 😀 Tloustnu hodně v oblasti hýždí a posledních 3/4 roku se to přesunulo i na ten pas, takže mi spíš nesedí kalhoty, ale to nebyl problém koupit nové. Zbytek oblečení, až na několik mých sukní, mi sedí. Ale necítím se v tom tak dobře jako dřív. Jak říkáš, je to skutečně o odhodlání a o chuti do toho jít. Já tyhle dvě věci ještě nemám. Jsem ve fázi, kdy bych si to moc přála, ale nejsem dostatečně odhodlaná i přesto, že motivace tam je obrovská. Přijde to časem, až odpadnou ty větší starosti okolo než to, jak vypadám.
      Děkuji za komentář! <3

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.